Za první zmínku o naší chalupě by se dala vzít žádost Josefa Marvana, který v „Aprilis 1720“ pokorně žádá vrchnost o možnost „postaviti chalupu na ouhoru kamenném při horním kopci bysterském tam, kde ovcí vždy pásati žádám“. Jako zdůvodnění pak píše že „v pastoušce mojí už místa pro rodinu není neb 5 dětí mám a žena s outěžkem zase je“.
Nutno podotknout, že podle záznamů v Urbáři pro rychtu sněženskou, kam Bystré tehdy spadalo, se doklad postavení chalupy vyskytuje až o 3 roky později, tj. v roce 1723. Chalupa tehdy měla „2 seknice, sklípek, vzadu stání pro kravku“ a zastřešena byla „pláty doškovými, zcela z čerstvé slámy vyrobenými“.
Pak po dlouhou dobu k žádným změnám ve velikosti chalupy nedochází, pouze lze z urbářů, tentokrát již pro rychtu novoměstskou dohledat různé dokupy pozemků, maximálně vždy po 50 metrech „tak, abych při orání kravku sám sobě otočit mohl“. V roce 1754 pak můžeme zjistit změnu majitele chalupy, kdy se majitelem chalupy stává kupodivu jedna z dcer Josefa Marvana Kateřina a to ze závěti. Na tehdejší dobu je to velmi výjimečné, protože tehdy se majiteli chalup stávali nejmladší synové, kteří museli zpravidla své bratry (pouze) podíly vyplatit, dcery na toto vyplacení neměly nárok. Jestli Josef Marvan měl pouze samé dcery nebo jestli synové zemřeli nelze dokázat, protože díky velkému požáru Dobrušky, kde byly uloženy tehdejší církevní matriky a kde shořela i matrika pro obec Bystré, se bohužel nepodařilo dohledat, protože první matrika, která je dostupná, začíná rokem 1784…
V té už ale můžeme najít, že v roce 1790 se v chalupě čp. 6 narodí syn Jan rodičům Janu Kobalovi a Rozině Snížkové. Dá se předpokládat, že jde o příbuzné ze strany prvního vlastníka Jana Marvana, protože jako jeden z kmotrů je zde uveden Jan Marvan, sedlák z Dobřan. Bohužel, urbář pro toto období se nedochoval …
V později vedeném urbáři se podařilo dohledat, že v roce 1826 se stává jedním z právoplatných majitelů Johann Dyntar a chalupa již má „seknice tři, máselnici, sklípek, hauzflur a mastštal“, je „aus Steine und Holz“ postavená a má „Stopeldach“ (doškovou střechu).
A pak již lze dohledat podle evidenčních listů v Katastru nemovitostí, že v roce 1840 se jediným právoplatným majitel chalupy stává Jan Dyntar poté, co se mu podaří vyplatit všechny spolupodíly. Jedna z jeho dcer si bere za prvního manžela Josefa Vaňka a po jeho smrti Františka Dyntara. Oba se postupně stávají spoluvlastníky chalupy. V roce 1880 kupuje chalupu od svého otce Anna, provdaná Marková společně se svým manželem, aby ji po jejich smrti zdědila jejich dcera. Ta pak v zastoupení prodává chalupu svým příbuzným Dyntarovým, kteří ji v roce 1890 prodávají Janu Fišerovi, příbuzném ze strany Dyntarů a Marků.
Od něj pak v roce 1907 kupují chalupu Josef Fišer, syn Jana Fišera a jeho žena Josefa, rozená Andršová. V chalupě se za jejich života narodí celkem 5 dětí, jednou z nich je naše babička Marie a pak prateta Josefa, provdaná Michlová. Ta se stala v roce 1957 jedinou právoplatnou majitelkou ze závěti svého otce a žila zde až do své smrti v požehnaných 98 letech v roce 2014. Po ní chalupu opět závětí zdědili náš otec Josef a náš strýc Jiří Dusílkovi. A když náš táta v roce 2021 zemřel, stali jsme se spolumajiteli i my.
Chalupa jako taková procházela v průběhu vlastnictví rodiny různými přestavbami a přístavbami, přičemž jedna z největších proběhla v 70 letech, kdy byl původní dřevěný vstup do domu nahrazen cihlovou přístavbou, byly provedeny úpravy stropů a podlah a původní dřevěná konstrukce byla dozděna a nahrazena pouze obložením.
Po smrti naší pratety jsme se rozhodli, že postupně chalupu opravíme. Nechtěli jsme a nechceme modernizovat za každou cenu, došlo pouze k úpravám a opravám, která byly nutné (např. byla vybudována koupelna z části původní kuchyně, vyměněna elektroinstalace, přidáno topení atd.). Něco jsme dělali sami (většinu), něco za pomoci řemeslníků, tak se na naší chalupě můžete potkat třeba s nerovnou zdí, nízkými stropy, natřenými okny, ale s plným vybavením i když třeba původním nábytkem a nádobím.
Máme to tu rádi a můžeme říct, že máme k chalupě i citový vztah, protože jsme sem za naší pratetou chodili krmit králíky, na kopečku dělali první kroky na lyžích a později jsme sem chodili jen tak, „na pokec“. A budeme rádi, když se u nás bude líbit i Vám.
Za všechny spolumajitele – tetu Irenu, bráchu Michala sepsala a srdečně vás k návštěvě zve Petra Polesná, rozená Dusílková.